Byla jsem v dospělosti, ale je to už 30 let.
Tenkrát se doporučovalo jíst zmrzlinu, tak jsem se těšila na nanukáče, jeden mi přinesli den po operaci a za dva dny druhý. Ale já ho nebyla schopná polknout... A nejhorší bylo, že jsem z nich a z mléka byla strašně zahleněná a nešlo si odkašlat a zbavit se toho. Na toto si dej pozor....
Jinak druhý den jsem byla OK, chodila jsem, jen jsem se nesměla předklonit, nic zvedat, a pokud možno nemluvit....
Operace sama o sobě nebolela, ale než začali vyndávat ty mandle, píchali mi do krku injekci proti bolesti - do pusy stříkačku s 15 cm zahnutou jehlou a to bolelo dost, ale hlavně to bylo nepřijemné. Byly to asi 4 vpichy - 2 vlevo a 2 vpravo. Pak už jen fikali, hnusné bylo, že jsem seděla, sama si držela emetní misku a koukala, jak do ní dávají krvavé cucky čehosi...
A nakonec přišlo to nejhorší - strčili mi do krku cosi, co vypadalo jako velký tvarovač na řasy a byla to bolest, že jsem omdlela. Pak mi řekli, že vycvakli nosní mandli a tam že se nemohou umrtvovací injekcí dostat. Nikdo mi neřekl, že budou brát i nosní mandli, prý je to bežná praxe (nevím, jak dnes, tenkrát!). POkud bych dnes mohla rozhodnout, nikdy bych si nosní mandli nenechala vyjmout, od těch dob mi veškeré infekty vlezou přímo do nosohltanu a nemohu se jich dlouho zbavit...