Máme to samé, osmiletou druhačku, jen cesta o něco málo kratší. Tento týden chodila poprvé sama, ale už chodit nebude a přiznávám, že jsme se tak rozhodli mimo jiné pod vlivem posledních událostí.

Ráno s tím nemám problém, stejným směrem jde víc dětí, i když se přímo neznají, a u silnice stojí policajt.
Odpoledne budu trvat na tom, že buď půjde s nějakým kamarádem nebo počká v družině. Jsme sice vesnice, ale shodli jsme se s manželem, že se nám nelíbí část cesty - je to sice kousek, ale opuštěné místo.

Loni coby prvňačka chodila koncem roku domů se stejně starým kamarádem, to jsem se nebála.