A přístup učitelky ho dostal do takového stresu, že ve škole byl totálně mimo - že prý to byl jeho způsob, jak to celý přežít. A po čase byl na tom tak, že nebyl schopen se připravit na každý další den. A bohužel problémem taktéž bylo, že učitelka se na něj zaměřila a neměla pro něj slůvko povzbuzení.
Jak říkám - na nový škole to bylo jiný - předně si musel zvyknout na to, že je chválen a není kárán, zpočátku jsme museli připravovat učení spolu, protože on si vůbec nevěřil.
Řekla bych, že nároky jsou větší, to vidím podle toho, co chtějí po dětech v bývalé škole, a dokonce znalosti syna jsou větší, angličtinu mají bezkonkurenční - bez biflování, jen čistě opakováním - jako všechno.
Ale jako mají snad milion známek, tak nejsou ve stresu z neúspěchu, protože každý má den blbec a má na něj nárok, dítě i dospělý.
Ve třetí třídě synovi na 100% nediagnostikovali pomalu nic - všechno bylo v oblasti podezření, v páté třídě šel znovu - má dyslexii, dysgrafii, dysortografii plus poruchu pozornosti bez hyperaktivity. Myslím, že jen díky této škole, kde je, umí to, co umí a je, jaký je. Na původní škole by byl buď psychicky vyřízený a nebo by rezignoval. Nenechávej dítě u učitele, který tě rozbrečí - jak to má pak vydržet samotné dítě?