Přidat odpověď
Ale když ti dá někdo dárek, tak jsou to přece taky tvoje peníze a tím pádem si s nimi můžeš dělat co chceš. Od toho je to přeci dar, nikoliv svěření do úschovy nebo co. Pokud někomu něco daruji, dělám to proto abych mu udělala radost a taky vím, že pak s danou věcí může naložit podle svého. Ne proto aby s ní naložil tak jak uzná za vhodné.
"dcera je nyní dítě, ale jednou bude dospělá a já cítím potřebu ji vychovat tak, aby znala "dospělá" pravidla"
A nebyl by svět krásnější, kdyby zrovna v tomhle začali naopak dospělí lidé jednat jako ty děti, aniž by se museli přizpůsobovat "dospělým pravidlům" nedůvěry, intrik, podezřívání, snahy udržet si jakousi vnější hrdost a strachování "co si kdo o mě pomyslí"? Neberme děti jako ty co musí "dospět" ve všem co děláme my dospělý k nějaké jediné správné hodnotě. Existuje spousta dětí, které mají přirozenou touhu a radost z toho, když můžou někomu jinému pomoct. V dospělosti jí pak spoustu z nich nějakým záhadným způsobem ztrácí.
Předchozí