Já bych názor "Jsou to její peníze a může si s nimi dělat co chce" zase jako svatý nepovažovala. Jsou to peníze, které dostala od prarodičů, nejsou to peníze, které by si vydělala. (jasně, sedmileté dítě si je těžko vydělá, ale stejně ... je to takové ošemetné)
Možná bych jí navrhla, ať se zeptá babičky (když jsou ty peníze od ní), zda souhlasí ...
Já vím, že by jí to mělo být jedno, když jí ty peníze dala ... ale když by je roztrhala a spálila ... ?
Je to těžký, děti zatím moc nevnímají, kde se peníze "berou". Syn (taky 2. třída) si myslí, že pokaždé, když peníze dojdou, vybereme si nové v bankomatu.

A jinak, zaujalo mě posuzování, že je rodina chudá ... oblečení chodí pěkně, ale nemají auto. Docela jsem nad tím přemýšlela, co si asi myslí o mně ostatní děti: pro děti jezdím na kole v teplákách ))) A je spousta rodin, které nemají auto dobrovolně, z nějakého přesvědčení. Mít/nemít auto dnes nemusí znamenat nic.

Mimochodem, stovka kamarádku nevytrhne, pokud jsou fakt chudí. Je hezké, že není Tvoje dcera lakomá! Ale jak jsem psala v počátku, ona ty peníze sice dostala, ale nemyslím si, že by si s nimi měla dělat úplně co chce. Ona ví, že od babičky dostane další ... takže takhle si vážit si peněz nenaučí. Spíš bych fakt trvala na tom, aby jí dala (když už jí chce mermomocí něco dávat) nějakou hračku nebo pěkné pero ...