Mám podobnou zkušenost, já jsem se snažila si s dcerou povídat, nakonec mi řekla co ji trápí, ale nechtěla abych to řešila ve školce, aby to nebylo horší. Slíbila jsem jí, že neudělám nic co by tu situaci zhoršilo. Promluvila jsem si s učitelkou o které jsem věděla, že je rozumná. Problém byl v "kamarádce", která byla dominantnější a dcera se bála ji odporovat. Učitelka byla úžasná, domluvily jsme se na strategii jak holky držet od sebe a nezvyšovat napětí (příklad: když jsem měla možnost vzít dceru po obědě, tak to děti musely ráno přede všemi nahlásit...v tu chvíli ji to kamarádka začala vyčítat a podobné situace). Měla jsem štěstí na učitelku, která se mnou i mou dcerou spolupracovala.
Z nástupu do první třídy jsem měla obavy, ale snažila jsem se najít třídní učitelku, která bude její uzkostnou povahu chápat....první třída proběhla naprosto v pohodě a dcera udělala úžasný pokrok. Pořád ji nové situace stresují, ale už ví že je potřeba je překonávat a že to zvládne. Dnes je třináctiletá slečna, je hodně empatická, dobrosrdečná, která má svůj cíl a dělá nám radost.
Držím pěsti tobě i holčině......spolu to zvládnete.....na řeči okolí nedej...já si taky vyslechla řeči jak to bude mít v životě se svou povahou těžký....Já věřím, že nebude.