V průběhu těch mnoha let jsme na sebe úplně ztratili kontakt, nejsme ani jeden žádný fejsbůkovec, takže ani nebyl zjistitelný. Musel vyvinout úsilí, aby můj kontakt zjistil, pomohla tomu náhoda, prostě se o mě někdo zmínil a jeho to nakoplo ke snaze získat můj kontakt. Pak jsme si jen dopisovali, on vzpomínal na to co bylo. Já jsem byla ta, co navrhla osobní setkání, tak nějak to vyplynulo. Ale s tím, že určitě musí chtít, jinak že zůstanem u psaní. Napsal, že souhlasí rád. Osobní setkání bylo chvílema veselé, různé historky, hovoru o svém manželství se vyhýbal, chvílema napjaté ticho, na mě bylo asi vidět, že bych mu toho chtěla moc říct, ale je mi trapně. Bylo to divné, bylo zřejmé, že já ho chci a on mě ne, nechovala jsem se důstojně, nedokázala jsem být nad věcí. Po schůzce už nenapsal.