Já ti rozumím, ale stejně je to z pohledu těch dětí otřesné. Dovedeš si to představit, udělat nějakou práci a pak koukat, jak ji někdo dělá znovu?

A co třeba to luxování? Jak často luxuješ? Není lepší třeba to nechat a příště tu nedokonalou plochu udělat ty? (Já jsem to takhle řešila právě při luxování a mytí koupelny a tak, že jednou něco udělala mladší dcera, která to tedy nedotáhla moc dobře, ale šlo to, příště starší nebo já, které jsme to udělaly pečlivěji. Časem se to ta mladší naučila dělat pořádně - teda když bylo větší, už jsem praktikovala "hele, zapomnělas utřít pračku, dodělej to ještě, prosím")

Mám kamarádku, která to má hozené podobně, věci musí být udělané ťip ťop, ale nikdo jiný to tak nezvládne. Nejdřív předělávala, teď už dělá všechno sama a moc ji to tedy nedojímá, jenže její rodině se v podstatě nedivím.