Je ještě malý - u svého syna jsem dostala info, že nemá dostatečně vyvinutou nervovou soustavu /teda nejen on, ale děti v tomto věku obecně/ a že si tedy neumí problém vyřešit jinak než takhle.
Takže nám se osvědčilo řešení - jde do kouta brečet nebo trucovat - šla jsem za ním, buď chtěl utěšit a pak to šlo dobře a nebo nechtěl a ještě byl třeba zuřivý. Tak jsem v klidu jen řekla, že fajn, že chápu a nezlobím se a až bude chtít, tak že jsem tady nedaleko. On buď přišel a nebo jsem viděla, že by chtěl, ale nemohl se odhodlat - tak jsem mu pomohla.
Časem jsme se k tomu třeba vrátili a popovídali o tom.
Ale obecně já svým dětem dávám tu možnost mít vztek a zuřit, nebo třeba plakat v koutě a nebo vůbec nemít náladu. A nedělám z toho vědu.