Ať už proběhly mezi mnou a mamkou jakékoli hádky, vždy jsem jí říkala, že dveře má u nás vždy otevřené - ona je (extrémně) urážlivá, přístup k vnoučatům bych nikdy nepřetrhla. Muž ji toleruje v rámci možností, je k ní "slušný", jelikož si pamatuje, jak mi fakt ublížila. Já jsem splachovací, došla jsem k závěru, že lepší je mlčet než skončit opět u "nafučenosti". Muže bych poprosila, ať rodiče trpí dál, že to tak prostě máte, mamku bych poslouchala jedním uchem tam a druhým ven. Dělejte si to po svém, nemusíte dokola nikomu vysvětlovat, proč jste si vybrali takovýto způsob života. Bavte se o neutrálních věcech.