Kontakt bych nepřerušila - kvůli tátovi.
Matce bych začala na všechno kývat a sem tam ironizovat - "Já vím, jsem nemožná. Nojo, ono se mi to vrátí na dětech, budou stejné jako my. Jak jsi se mnou mohla vydržet takových let pod jednou střechou? Děti se málokdy vyvedou dle představ rodičů. Fetuju, chlastám, dělám dluhy, žiju z ruky do huby - děsný!"

Prostě cokoli - nebo jen mlčky jen přitakávat. Ideálně s úsměvem.

Mnoho lidí nedokáže zkousnout práci z domova a doma, i když je to větší dřina než docházka do kanclu a čumění do zdi...

A někteří rodiče se dlouho nedokážou smířit s tím, že děti žijí jiným životním stylem než oni...