Znám.
Ani nevíš, jak ti rozumím.
U nás je sice trochu jiná situace, ale rodiče se vlastně nikdy nesmířili s mojí dospělostí.
Před deseti lety jsem se blbě vdala a s debilem mám holku. Krátce na to, cca měsíc po porodu jsme šli od sebe - on feťák, nemakačenko, nezodpovědnej, i když o 10let starší než já. Prostě všechno špatně. Babička mi půjčila byt na neomezené užívání. Můj ex tehdy měl tady trvalé bydliště a dostat ho odsud nešlo jinak, než že jsem se na radu soc.pracovnice odstěhovala s kojencem na půl roku k našim. Bála jsem se - vyhrožoval, že mi holku unese apod....

Zůstala jsem sama s dítětem a nebylo to lehký. Po čtyřech letech jsem si z dalšího nepovedeného vztahu přinesla druhou dceru. K té už jsem tatínka "neměla". Ještě hůř. Nikdy jsem nestřídala partnery a nikdy jsem je dětem ani rodičům nepředstavovala jako "nové tatínky".. To že si maminka někde vrzne vždy zůstalo naprosto skryto a ani stínem se to nedotklo dětí.
Hodně mi pomohli, jak finančně, tak když jsem něco potřebovala.
Ale na úkor toho nikdy neuznali, že jsem dospělá.
Dnes žiju šťastným životem, mám 4 roky partnera, hodného, moje děti milujícího - ony milují jeho.
Je to chlap, kterýho jsem potřebovala.... Normálně pracuje, pomáhá s dětmi (dělá úkoly, chodí k doktoroj, když já nemůžu, hlídá, vyzvedává - holky ho mají za tátu a i mu tak říkají).
Nicméně moji rodiče nikdy neuznali, že jsem se dostala konečně do stavu, kdy jsem "tzv. v systému", že už je nepotřebuju.
Jsem jim neskonale vděčná, že mi tehdy a ne málo pomohli. Bez nich bych skončila v azyláku nebo na ulici....Jenže odmítají tohoto partnera uznat jako plnohodnotného člena mojí rodiny. Za "naši rodinu" považují stále jen sebe a mě s dětma.
Táta to tuhle trochu přehnal s pitím a měl velice nepěkný a nevybíravý proslov k mému partnerovi. V podstatě mu řekl, že "si na JEHO (tátovy) holčičky moc dovoluje a že ON (táta) to nedovolí.
Scéna jako Brno.... Bejt na jeho místě jinej chlap, vykašlal by se na mě už dávno, protože naše rodina je pošahananá. tento to vzal jen s tím, že se s ním prostě už nechce nikdy vidět. A popravdě, já s ním souhlasím... zachovat se ke mě takhle můj tchán, udělám to samé.
Letos chcem POPRVÉ si udělat Vánoce sami..-.... už teď mám nervy.
Vždycky to bylo tak, že já s dětmi jezdila k našim, protože "si to moje maminka vždycky přála". A výčitky typu "vždycky to tak bylo, jen JÁÁÁ zas musím dělatPROBLÉMY" apodobně.... A vždycky se prý vánoce dělají pro děti a babičky
Üž slyším řeči typu, jak jsem jim je zkazila, jak je chci ochudit o rozzářené oči pod stromečkem a zase to bude..... co my všechno pro tebe udělali a ty se zachováš takhle..... už teď je mi špatně, ale letos, ve svých dvaatřiceti to poprvé zkusím....
Jsem mezi dvěma mlýnskými kameny, ale partnera si prosadím. Nemusí k nim chodit, nemá je rád, nezachovali se k němu hezky, naprosto ignorují fakt, že se mnou vychovává sobě naprosto cizí děti, že mi pomáhá, nepodvádí, nechlastaá atd... Nezájem. Oni jsou prostě.... sví, no.
Jo, loni byl 7 měsíců doma se zádama. Tak o té doby je nemakačenko a "zbtečně to protHOval, protože se mu nechtělo doipráce"... zní tvrzení mojí části rodiny.... Chce se mi z toho brečet. Jo a já jsem prej blbá, protože se ho zastávám. Jo já ho celou dobu ošetřovala, vím jak mu opravdu bylo, když nemohl dojít ani na záchod.... nezájem Odpověď "No jo, vy jste nikdy k tý práci nebyli ani jeden, coooo?????" Já pracovala 41 let!"... vřeští s oblibou moje matka.....
Coi na to, že můj chlap normálně pracuje a vždycky pracoval.... podle nich to není normální, aby třicetiletej chlap byl půl roku doma....
hele, věř mi..... rodiče jsou někdy.... fakt ne na ránu, ale na přerušení styku.
U nás je ten razantní spíš otec, ale matka taky nemá pro ošklivý slovo daleko.
A do toho se pořád "ohánějí láskou" typu... "my vás tak milujem, a proč nežijete jako my atd."
Nehledě na to, že cokoliv já řeknu, nařídím zakážu v souvislosti s dětmi, oni OKAMŽITĚ A NATRUC poruší. Nepřála jsem si, aby dcera dostala novou MP3... druhý den mi volal táta se slovy "já jsem jí ji koupil a ty nebudeš dirigovat, co můžu a nemůžu dát svejm vnoučatům"... jejich oblíbená věta "já jsem to ZAPLATIL"
Někdy trpím, protože holce to udělalo radost a zas si řikám, že by dítě nemělo trpět spoiry dospělých.....
Tuhle jsem zjistila, že máma strká dceři tajně peníze. Prý "dávám jí kapesné, aby se naučila hospodařit"....
Prý jsou to máminy peníze a může si je dát komu chce.
Když začnu s tím, že se mi to nelíbí, že je PROSÍM o trochu respektu.,.., ušklíbnou se a připomenou mi, jak mě kdysi tahali ze sraček....
Jen si řikám, jak dlouho je "povinná doba vděku".....
Máti má cukrovku, ta tu dlouho nebude, tak si zas řikám, abych neudělala nějaký blbý rozhodnutí a pak mě to nemrzelo....
Vděk cítím obrovskej, o tom žádná, ale o pomoci to moc není...
Jo, oni je pohlídají, vezmou si je na víkend, ale bez jakýchkoliv pravidel... Prakticky platí, co doma nesmíte, to tady můžete.....
Jsem ve fázi, že už se mi to přestává líbit...

Je to na delší povídání....

Já jsem zatím asi jen bezmezně trpělivá a snažím se dětem vysvětlovat, že i když jsou u babičky rádi (to oni se postarají, neboť právě díky těm porušenejm pravidlům jsou věčné boje) v zádech mají starou babičku (83), která jim zdatně sekunduje a aby toho nebylo málo, když je nejhůř i ona přijde s větou "kde bys bez nich tenkrát byla".,....



Jsem přesvědčená, že moje rodina mě naučila bezmezné trpělivosti s různými typy lidí. A že mě jen tak něco z míry nevyvede....