Divá Báro, já jsem se dosaal na gympl bez potíží, asi jsem jednoduše uměla, stejně jako moji sourozenci, z naší třídy se všichni dostali kam chtěli (rok 1990), v severních Čechách v té době brali kohokoliv kamkoli, stačilo chtít a sestřenici chtěli i s trojkama na pajdák, kam já jsem nemohla kvli talentovkám, to bylo jediný omezení

a to jsme nebyli rozhodně rodina v KSČ, jen jsme uměli

stejně tak moje děti - umí se učit, na gympl se dostali a nepovažuju za nutný ani na tom gymplu dělat něco během nemoci a nechávám je doma na rekonvalescenci a dopsání učiva, klidně dva tři dny, kdy už jim nic není, jen aby to stihli opsat a naučit se, než jdou do školy. Aby pak nedoháněli, ale jen pokračovali, stejně jako ostatní, kdo ve škole byli

půjčit sešit je složitý, jeden syn má kamaráda blízko, druhý bohužel ne, jako primán navíc ještě nezná adresy a nemá ani moc kontaktů, ale zase má staršího bráchu ,který v případě potřeby něco domluví ve škole a přinese/odnese

vyležet nemoc není flákání, to je investice do zdraví