V tom ze své zkušenosti souhlasím. Až na jedno - ani jedné /tedy mé mamce ani manželově mamce/ bych nezavolala nikdy a nepožádala nikdy o pomoc - tedy zkusila jsem to jednou a víckrát to nebudu opakovat. Tchýni omlouvá její věc a naši No prostě nechtěli a chtěli se věnovat dětem mých sourozenců - jejich věc.
Ale na druhou stranu musím říct, že záseky tchýně mě nějak zasahovaly citově méně a asi i díky jejímu věku spíš hlídám, aby buď manžel nebo já jsme se u ní stavili min. 1x týdně. Naše nevidím klidně půl roku - oni nejsou špatní, ale to, co dělali špatně, mě prostě víc zasáhlo a já si to nechci připomínat.
Takže - já rozhodně dbám na to, aby můj manžel jako syn se o svou matku staral.