Já jsem si zase dost obtížně zvykala na prvorozeného, nemám ani jednoho bratra, matka generálka, všude v rodině dominantní poroučivé ženské s flegmatickými manžely dumavě-nepraktického založení, mě ani nepřišlo na mysl,že bych mohla mít dítě - syna, brala jsem to jako teoretickou variantu, která se mé osoby netýká. Tak jsem pak na svoje mimino koukala jak sůva z nudlí a on mi to jako malinký taky nijak neulehčoval, byl pro mě jak z jiné planety, ne nedostatek lásky, ale jako bychom se sebe nějak báli nebo co, ale je to už dávno pryč a teď je to skvělé. Mrňavý syn je založený tělesně-smyslově a měl mě na lopatě první den. S holkami to bylo takové snadno splavné, vlastně to asi mám taky tak, že základní varianta je holka a kluk je exotika :=D