Ano, mám to podobné. Syn(21) a otec spolu soupeří již od puberty. Spolu si, až na občasné šumy rozumíme, umíme se navzájem omluvit a respektovat. Já jsem šťastná, že mám syna, protože jsem ze tří sester a tak jsem si od jeho narození užívala a objevovala ten jiný klukovský svět. A snažím se mu pomáhat a on to oceňuje. Taky se mi líbí, jak se mění v muže a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Dceru mám taky(13) a strašně jí přeji(závidím) že má staršího bráchu, taky se podle toho chová - nepiští, naopak přebírá jeho humor, zájmy. A to jsem byla připravená na druhého kluka. Mám obě děti ráda, jsou mi nejbližší a myslím, že to cítí a vracejí mi to.