Monty, dětský traumata jsou nejhorší, usadí se ještě v prázdných prostorách a rozlezou se všude a na pořád si je paamtuješ . já jsme nesnášel ve 2. třídě holčičku, které učitelka nadržovala, znala se s její maminkou, takže tato holčička měla pochopitelně bližší vztah s učitelkou, povídaly si spolu i po vyučování, její maminka s áma jela na výlet - a já jsme ji za to fakt nesnášela
neumíš si představit, jakou jsme měla radsot, když tato holka dostala dvojku z matematiky do pracovního sešitu :)))) já jsem tenkrát měla pocit, že spravedlnost existuje. nic jsme jí neřekla, to jsme nepotřebovala. Ona brečela, že má dvojku a já jsem měla škodolibou radost, že konečně zažívá to, co my ostatní běžně. Neviděly jsme se snad 20 let, její maminka mě zdraví dřív než já ji, protže mě pozná první, vžducky se ptá, jak se daří.

s odtupem času vidímm že to pochoitelně byla blbost, ale taky jsme si uvědomila, jak ohromnou moc mají známky