Když vás tak čtu, tak marně přemýšlím, co vlastně doma mám.

Pohlaví vím, jsou to dvě dcery.

Taky jsou si podobné v tom, že obě od útlého dětství nesnáší růžovou a "sladký" vzhled. A nepiští.

Ta starší je povahově hodně po mně, není mazlivá, je praktická, teď právě příšerně akční. Ale - ráda nakupuje! Je nerozhodná, takže nákup s ní je pro mě utrpením, prolezeme 10 obchodů, pak se vracíme do druhého nebo třetího, já nenávidím celý svět a ona je spokojená, že vybrala dobře a nic lepšího dostat nemohla. Moji náladu spraví následné kafe v nejbližší kavárně. Vede se mnou debaty na nejrůznější témata převážně intelektuálního rázu, s důrazem na víru a politiku, občas praktickoorganizační. A taky si se mnou brousí argumentační dovednosti pokusy o zdůvodňování, proč nemá čas umýt nádobí nebo skočit do obchodu.

Mladší je mazlík, ve čtrnácti ji ještě občas popadne a jde se mnou kus za ruku, ve dvanácti mi běžně před školou dávala pusu na rozloučenou (a přála si, ať ji doprovázím - měly jsme většinu cesty společné, ke škole jsem si ale kousek zašla). Akční je méně (objektivně je akční dost, když srovnávám s dětmi kamarádek, ale proti sestře je ořezávátko). Ovšem nakupování nenávidí. dostat ji do obchodu je boj, v prvním obchodě má tendenci popadnout první trochu přijatelný kus a zmizet. Vede se mnou debaty na téma draci, anime a doktor Who. K nádobí a obchodu je nahnatelná mnohem snadněji než ta starší.

Tak nevím. Podle mě pohlaví není tak důležité jako povaha