Hanko, píšeš "...jako neteře nebo ještě spíš dcery sestřenic, tedy někoho "z přízně", koho jsi připravená mít ráda, ale čekáš přece jen menší intenzitu vztahu".

Přesně, přesně, k tomuhle jsem taky metodou pokus omyl. Syn mi o té partnerce hodně povídal, dokonce mi řekl, že jsme si v mnohém hodně podobné a máme podobné koníčky, a já, jak jsem ji chtěla mít ráda, jsem si z toho vydedukovala, že budeme kamarádky. A navrhla jsem společnou akci, která ovšem dopadla katastrofálně. Bylo to celé moje chyba, na druhé straně si myslím, že ona se mohla chovat trochu líp.
Od té doby si zachovávám jistý odstup, přátelský, vlídný, ale odstup.