Měla jsem přítele (mimochodem právníka, Kambalo) a ten bydlel s babičkou, která se o něj starala. Vařila mu, prala, žehlila. Jednou mě požádal, ať mu uvařím čaj. Nu tak jsem mu ho udělala a on na mě lehce vyčítavě: "Babička mi tam ještě dá kostku cukru a zamíchá."
Myslím, že se osamostatnil až kolem třicítky a to jen proto, že se přestěhoval do jiného města, za prací (tak musel).