Kudlo,
jenže tvůj vkus a tvý pocity jsou subjektivní z pozice nezúčastněného pozorovatele. Pro tebe je to realita. To, že ty nemáš ráda symfonický koncerty nebo nenosíš piercing v pupku neznamená, že je těch věcech objektivně něco špatnýho, ale jen to, že ty k nim zaujímáš nějaký postoj. Proč by mělo být něco závadnýho na tom, když řekneš, jak to TY SAMA máš?
Každej vůl přece pochopí, že to je čistě tvoje věc a ne pravda všehomíra.
To, že se něco líbí mému dítěti neznamená, že se to musí líbit mně a nechápu, proč bych mu měla tvrdit opak. Aby mělo radost ze lži? A co se stane pak, až zjistí, že to byla lež? Nebude to zklamání a deziluze daleko větší?
Mně syn zrovna nedávno při hovoru o tom, jak vede filozofický spor s babičkou, která je zastáncem lží "pro forma", že nechápe, proč se malým dětem říká, že je lhát špatný, když se to pak od nich od určitýho věku přímo vyžaduje.