Můj tatínek prodělal mozkové mrtvice dvě. Z první se uzdravil po fyzické stránce velmi dobře. Doktoři tehdy říkali, že se máme připravit na nejhorší a když ho propouštěli, mluvili opravdu o zázraku. Mozek bohužel zůstal poškozený, takže ačkoliv mluvil velmi dobře, na hodně věcí si nepamatoval, vypadalo to, že žije z minuty na minutu. Maminka ho učila číst a psát, ale nepovedlo se to. Nedokázal si zapmatovat ani naše jména.
Z další mrtvice, která následovala za 3/4 roku po té první, se už neprobral a po 3 týdnech zemřel.
Hodně štěstí.