Syn hraje hokej cca od 5 let, je mu 13, nikdy to nebylo tak, že by mu to šlo samo. Ve 3.třídě měli trenéra, který je myslim dost ovlivnil, byl to mladej kluk, ale měl to v hlavě srovnaný. Někdo z rodičů se ho ptal, jestli se pozná, že na to dítě má a on odpověděl, že se to v tohle věku vůbec nedá říct. Někdo má talent, nemusí pro to moc dělat, druhej je dříč, když toho talentovanýho dožene a předežene, tak toho to pak třeba přestane bavit ... těch možností je hodně, dítě je malý, mrštný, pak vyroste, je najednou neohrabaný, prostě to má vývoj, nikdo nedokáže dopředu říct, kdo bude ten, co má dost talentu, ctižádosti, vytrvalosti, zdraví štěstí a u toho kterého sportu vydrží a třeba v něm vynikne. Snad mi rozumíš. Sport a hlavně ten kolektivní dětem hodně dá a nehrajou ho jen ty nejlepší. Přestože z něj pravděpodobně nebude profesionální fotbalista, tak si půjde s klukama (nebo s holkama) zakopat a bude se k tomu umět postavit. Pokud ho to baví, tak ho nech. Já teď vidim i to, že syn se umí postavit i k jiným sportům, to, že se pravidelně hýbe je prostě znát. Zkuste i něco jiného, třeba se chytí jinde líp, ale věř, že to řešíš spíš ty, než on .