Povídaly jsme si poslední dobou většinou o běžných věcech, bývalo to proložené jejími stesky, jak se jí nic nedaří, jak má život na prd, ale postupem času jsme tyhle její problémy probíraly čím dál méně, protože mně po pravdě to stěžování po těch letech už nebavilo a strašně to ze mě vysávalo energii. Sama jsem samoživitelka a starostí mám taky plno a prostě jsem to už nedávala. Takže když to zabíhalo k tomu, že začneme řešit její pocity, jak se chce na všechno vykašlat, tak už jsem to záměrně stáčela k tomu, že se vlastně mají dobře a že jsem k dispozici, když bude potřeba. Jednu dobu jsem jí byla k ruce jako vrba v plném rozsahu a intenzivně jsem se snažila jí pomoct nějak to vyřešit, ale nevedlo to nikam, vedla si dál svou, nic nezměnila, k psychiatrovi nešla a já už jsem to prostě nedávala. Přestala jsem mít chuť tam chodit a tak jsem si řekla, že než se od nich úplně odstřihnout, budu k ruce radši v praktických záležitostech. Takže co se jí honilo hlavou v poslední době nevím.