jentak, ano, taky mě mrzely maminčiny řeči před známými, možná víc než to, že byla nehlídací. Maminka se před kamarádkami ráda chlubila, že "má dospělé dcery, které jsou samostatné a nic nepotřebují". No, potřebovaly bychom, ale naučily jsme se nic nevyžadovat. Ale co bylo zvláštní, naše děti považovaly maminku přesto za nejlepší babičku na světě. Přitom ji skoro neviděly, neměla na ně čas, ale v paměti jim zůstala jako báječná babička.