a mně trochu připadá, že v některých případech svedeme vlastní selhání na diagnózu.
Těžko se můžeme divit, když dítě - co nic neví, projde obtížným rozvodem, že to nechá stopy.

Jen dospělí si myslí, že dítě (a děláme vše pro dítě.. ehm) nevnímá a neví.

Těmto kšeftům se bude dařit víc tím, jak se prostě partnerské páry, rodiče, co je počali, budou sekat, hádat...anebo se dohodnou a budou tiše podrývat a rýpat a zkoumat.

Upřímně. Nechápu to, vím, že se může stát, že se manžel zamiluje do potvory (hodná holka jsem tu já, tak jak jinak), odejde, asi mu rozbiju obličej a auto a fakt mu plivnu třeba na hrob, nebo plivnu na něho.

Ale vůbec si nedovedu představit, co by mi ten chlap, kterýho jsem měla ráda, musel udělat, abych stresovala děti.