Ráda si přečtu vaše zkušenosti a názory...
Nějak si nevím rady. Jako mladá holka jsem děti v oddíle učila spoustu věcí docela brzo, sekat dřevo, vařit, rozdělávat oheň... a těšila se, jaký to bude jednou s vlastníma - až budou rozbíjet ořechy, dělat oheň, vyřezávat loďky, pomáhat v kuchyni, v dílně.... Ale - nejstarší synek je ADHD, osmiletý. Je to děsný zmatkař a navíc docela motoricky nešikovný. Vlastně ho doma neučím nic :-( nějak to nedávám (tedy, mixuje mixérem aspoň). Ani ho nepouštím samotného ven, skočí pod první auto (vyzkoušeno). Prostřední dcera čerstvě šestiletá je ale "normální", šikovná. Ráda bych naučila něco jí, ale vlastně nemám nikdy jen jedno dítě, ale vždycky všechny na krku. Kluk to nerozdejchá, když dělám něco se ségrou. Nechá čehokoli a hned je u nás. Jenže jakmile jsou u toho oba, tak je sobě i jí životu nebezpečnej (natož když potřebuje něco mrně a musím odběhnout.) Stačí, že i z běžných věcí udělá kluk totální ródeo (a dcera se ráda přidá). Už jsem rezignovala i na to, aby si sami mazali rohlíky :-( nemam na to už nervy. Dceru bych i pouštěla ven samotnou s kamarádkou, ale je mi to nějak blbý vůči klukovi, kerýmu to nedovolim. Přichází dcera o něco? Dožene to asi... Nebude se cítit blbě ve srovnání s kamarádkami? A co kluk, kdy jsou takových věcí schopné děti ADHD? Furt to řeším, jak je učit samostatnosti za těchto podmínek.