V zásadě je to fakt hodně o lidech. Ve školce měly moje děti naprosto fantastickou, velmi lidskou a empatickou učitelku. Několikrát za den se všichni společně scházeli tzv. na elipse ( na určitém místě), kde si říkaly společné a nové věci a mimo jiné probíraly podobné problémy. Nikdy jsem u toho osobně nebyla, ale co vím, od dětí, tak se bavili např. o tom, jak by se cítili v kůži toho daného dítěte a zkoušeli navrhovat, jak by mu s tím mohli pomoct. Princip montessori je taky o tom, že jsou ve třídách děti různého věku, což může někdy řešení usnadnit - "šikanovaného" dítěte se "ujme" starší kamarád a pomůže mu se víc zapojit.
Nevzpomínám si, že bych řešila nějaký zásadní problém, ale je fakt, že třídní schůzky byly vždycky hodně dlouhé a učitelky s náma hodně komunikovaly.

Ve škole už není na společné řešení problémů tolik času, ale ten princip je v podstatě podobný - jak se k tomu postavit, jak může kolektiv konkrétně pomoct.
Je to asi trochu specifické, u nás je druhý rok otevřený 2.stupeň montessori, takže jsme průkopníci, děti i rodiče se znají od školky a podle kamarádek, co mají děti v jiných školách mám pocit, že komunikujeme (škola - rodiče) velmi nadstandartně a případné problémy se řeší už v zárodku.

Určitě navaž kontakt s učitelkou, nemusíš na ní vlítnout ve smyslu, co s tím bude dělat (což si asi neměla v plánu ), ale spíš aby si toho začala víc všímat a třeba ty děti zkusila zabavit nějakou činností nebo změnou činnosti apod.
Kontakt s těmi druhými kluky, pokud se nějak víc neznáte, mi nepřipadá ok, pokud, tak bych to řešila přes učitelku.
Držím palce.