Ano.

Já to mám jinak, taky se cítím sesypaně a pere se ve mně prokázání úcty, i jistý pocit povinnosti (ne v tom zlém slova smyslu) a i potřeba rozloučit se.
Ale zvládám, takže jdu.

Někdo prostě nezvládá, tak nejde, bylo by to pro něho tak těžké, že by mu to ublížilo.

Další verze je, když tam jdu podpořit někoho mně blízkého. To je povinnost má vůči němu a chci to pro něho udělat.

MMCH, na obřady apod. nejsou peníze ani nálady, když rodina nepořádá, šlo-li o přátele či příbuzné, děláme rozloučení soukromá. A je nás víc, co nějak to uzavření krom obřadní síně potřebují.