Pohřeb chápu jako možnost (!NIKOLIV POVINNOST!) posledního rozloučení živých s mrtvým. Přičemž jde spíš o ty živé, aby se rozloučili a aby tak nějak vstřebali, že dotyčný už není mezi námi.
Pokud dotyčná příbuzná nechce na pohřeb jít, jistě má své důvody. Třeba má pocit, že se chce s dotyčným rozloučit o samotě a né ve společnosti ostatních truchlících. Třeba si v sobě pohřbu někam zaleze, tam zapálí svíčku a bude vzpomínat.

Já tedy sama také pohřby nemusím a soukromé rozloučení mi přijde daleko přijatelnější. Všechny nepříjemné situace raději řeším tím, že si někam zalezu.

Otázka je, jestli dotyčný nechce/nemůže jet protože nemá peníze - v tom případě jí nabídni finanční pomoc nebo ji odvez.

Přijde mi naprosto nevhodné posílat 13-ti leté dítě jako zástupce rodiny. To bych jí klidně řekla, že žádný zástupce rodiny není nutný!
Zase na druhou stranu, ve 13 letech si myslím už právě může mít i dítě svůj názor na poslední rozloučení. Třeba tam ten její syn prostě chce jet i za cenu toho, že pojede sám.

Nikoho bych nenutila - jen bych nabídla pomocnou ruku pokud bych měla pocit, že účast/neúčast je ovlivněna jinými okolnostmi než tím jak to ti dotyční opravdu cítí. Moje pomoc by byla taková jako si dotyčná vybere. Ono pomáhat je vždycky nejlepší tak jak dotyčný opravdu potřebuje a né tím, že mu budu vnucovat svoje názory.