Šuplíku,

no z besídek už holky vyrostly, takže maximálně nějaké vystoupení s flétnou (při rozsvěcení stromečku a tak), ale to se mě dotkne stejně jako kdykoliv jindy v roce, prostě musíme tam děti dovézt, odvézt a já si to třeba i poslechnu, prostě proto, že se mi to pískání a zpívání líbí a oni naštěstí pějou a hrajou i něco jiného než koledy.

Většinu toho, co potřebujeme, objednáváme po netu. Do obchodu chodím nakupovat jídlo a tak, chodím téměř výhradně do Lidlu, sem tam do Kauflandu, tak mě vánoční šílenství nemá moc jak zasáhnout. Muž do obchodů neleze vůbec.

Posezení z přáteli nevedeme z mnoha důvodů, on totiž nikdy nikdo nemá čas, natož o Vánocích . A těch přátel, se kterými by si člověk poseděl (nebo kteří by si chtěli sednout s námi), také není moc .

No a tak se dětí týká jen poslední den ve škole, teď už vlastně i mě....občas se mi stane, že ani na tento den jim nemám co poslat (myslím cukroví), tak jim krabičku koupím....nebo dám něco jiného místo toho.

Co si pamatuju, advent jsme nikdy neřešili ani v mém dětství, Vánoce pro mě vždy začínaly 24. 12., někdy o pár dnů dřív, když byli kapři ve vaně a pomáhala jsem s pečením cukroví, ale to jsem brala jen jako přípravy na ty Vánoce, ne jako jejich součást .

No a od doby, kdy jsem si začala uvědomovat ten rozpor požadavku na klid a pohodu, který se na člověka valí ze všech stran, a zároveň tu hektičnost a tlak na to toho dosáhnout za každou cenu, jsem začala být na všechno kolem Vánoc vysloveně alergická a ze života to spíš vypuzuju. 23. 12. se uklidí, udělá salát a polívka a zabalí dárky, 24. 12. se ozdobí stromek, načančá "pult", obalí kapr nebo řízky, spáchá nadílka...ende.