Dodnes si vzpomínám jak jsem se jako děcko radovala z Vánoc a jak byla mamka uštvaná, znechucená a říkala že nesnáší Vánoce. To moje děti ode mě nikdy neslyšely. Užíváme si to společně. Moc si vážím toho, jak synek vše prožívá (u autistické dcery jsem to bohužel nikdy nezažila). Je to moc krásné to jeho těšení, nadšení......to už se nikdy nevrátí, až vyroste bude to zase jiné. Já prožívám vše hodně naplno, to co jiní berou automaticky......Jsem strašně šťastná, že druhé dítě se narodilo zdravé, prožila jsem neskutečné štěstí když začínal žvlatlat, začaly jeho otázky, celou dobu si to moc užívám. A na ty Vánoce právě cítím tu radost a vděk nejvíc.