babiki - ano, já jsem ten případ, kdy sociálka selhala, neboť nekonala. Jenže kvůli tomu nebudu podporovat další extrém, tedy konání, i když k tomu není důvod.
Jako dítě bych uvítala, kdyby mě a bráchu sociálka odebrala a dala na výchovu k prarodičům (jen díky nim jsme měli alespoň trochu slušné dětství, když si nás vrazli na prázdniny). Nechtěla bych k cizím lidem či do DD, protože prarodiče byli hodní a měli nás rádi. Neznali skutečnou míru týrání , co jsme doma měli. Nikdy jsme jim to neřekli. Báli jsme se, že kdyby se to provalilo, tak než by sociálka něco udělala, otec by nás zabil. Možná pro tyhle těžké případy týrání je norský systém lepší, ale zase je slepý opačným směrem.