Souhlasím s tím, že dítě by mělo být odebráno jen v případě skutečného týrání nebo sexuálního zneužívání. Problém je, že laik, který s rodinou není v hodně intenzivním kontaktu, to asi nemá šanci poznat.

Je to neskutečně citlivé a složité. Je strašné, když jsou týrány děti a nikdo si toho nevšímá. Je ještě horší, když jsou děti neprávem odebrány milujícím rodičům, jen na základě nepodloženého udání či podezření, nebo dokonce "jako obchod".

Přiznám se, že se mi ty příběhy z Británie a Skandinávie zdají až neuvěřitelné, ale bohužel jsou asi pravdivé.

Když je rodina problémová, první volby by měla být práce s rodinou, zapojené širší rodiny a teprve když vše selže a dítě je ohrožené, je na místě odebrání.

A to, že dítě má vymezené hranice a nemá vše je správná výchova, ne týrání.