Cita prostě patří do skupiny a) dle A. Ruščáka, lidi, kteří žijou v iluzi, že je vše správně, b) Norové, kteří vědí, že to v pořádku není.

Cita asi drží krok s cizí zemí, kde je jen na návštěvě jako host a nechce vybočovat.


Norům se od dětství vtlouká do hlavy nejenom to, že vše je v nejlepším pořádku, co se týče situace lidských práv a že všichni pracovníci zmiňovaného Odboru jsou jen pomocníci, ale také to, že Norsko je přední zemí, pokud jde o práva dětí, mj. díky tzv. Dětskému zákonu. Jenže stát schvaluje porušení na běžícím páse a kvůli nim snížila OSN Norsku rating v oblasti lidských práv ze stupně A na B, což znamená neplnohodnotné členství.

Systém pěstounských domovů je v Norsku přirovnáván k legalizaci obchodu s lidmi a k čistkám „outsiderů“. Presumpce neviny je postavena mimo hru, což podle některých není ničím jiným než znovuzavedením zásad středověké inkvizice a to vede k honům na čarodějnice, křivdám a zrazování jednoho nebo obou rodičů a zraňování citů. Úřady se snaží z pozice monopolu nenapadnutelně ručit za bezpečnost dětí na úkor práv rodičů a ve snaze o dokonalost a neomylnost prohlubují bezpráví vůči otcům a společenské a citové následky u dětí, kterým byl sebrán jeden z rodičů.


http://blog.ihned.cz/c3-63127890-06b000_d-63127890-06b000_d-63127890-prava-deti-v-norsku