taky mne řezali jako psa - rukou, vařečkou, páskem, otčím i "bužírkou" spletenou z drátů.






Bužírku jsme doma neměli, ale jiné předměty ano, i něco ze stěračů a musela jsem chodit i do skříně pro řemen.
Dnes bych se na to asi měla dívat tak, že rodiče výchovu nezvládali, optikou dnešních knih a běžet někam do nějakého zařízení a tam se zhroutit a veškeré nespravedlnosti světa začít svalovat na to...

Já si připadám vyrovnaná, přiměřeně sebevědomá i asertivní a rodičům to nevracím... jsem na tom dle Matějčka - nezkoušejte se ještě ve 33 vymlouvat na traumata z dětství, dospělý člověk by je měl dávno zvládnout.


I když v nejhorším bych na tom stavět začít mohla...abych byla in dle dnešníh knih, kdy na mě nesměl nikdo sáhnout a já se z toho dnes asi zhroutím, takové následky.


Já jsem spíš proti výchově nechat dělat děti co se jim chce, řvát, kde chtějí apod.


Pak to vidím na ty spratky, i jak se psalo o švédských dětech, i když jsem tam snad ani na žádné vyloženě rozjívené děti nenarazila.