Mimochodem, zrovna jsem včera četla poprvé v životě Viktora Frankla, Vůle ke smyslu...dcera to má jako povinné do školy a není to schopna přečíst, já jsem toho autora ani neznala, tak na to koukám za ni, že si to přečtu o čem to je a pak jí to řeknu, aby nedostala 5, že si to třeba zapamatuje...

Byla jsem překvapená jak je to zajímavé, pro mě tedy.
Jak on odvozuje vše ze svého pobytu v koncentračním táboře a je to psáno čtivým způsobem.

Připadá mi to taková paralela i s oním bitím, on přežil koncentrační tábor a to ho i jaksi srovnalo pro život, odolnost apod., v podstatě i ten fyzický trest by se tak dal brát.

Málokterý rodič to myslí špatně, rozhodně u nás v rodině to tak myšleno nebylo, rádi nás měli, i můj děda mě honil po zahradě, co pamatuju, ale kvůli čemu nevím.
Vím, že mně v dětství říkali, že jsem rozmazlená, nevím už proč, sama jsem byla do 7 let.
I mojí babičce ujely nervy a sáhla po předmětu, mazaná jsem byla i tehdy dost, děti jsou mrchy, to je jasné, pamatuju, co jsem babičkám říkala, když jsem na ně měla vztek, jedné jsem říkala, že jí ta druhá babička nemá ráda například a pak jsem to možná používala i obráceně...


No stejně dnes nemám iluze o dceři, že mě někde za dveřmi opěvuje, často slyším, že všichni ostatní rodiče jsou mnohem lepší.
I když někdy to tak nebude, na tř. schůzkách se pak překvapivě přímo od rodičům dozvím, kam děti nesmějí, i když mi dcera vykládá kam kdo může chodit a do kolika hodin....a ono to tak nepřekvapivě nakonec není.