a v následné diskusi pod tímto blogem se objevilo mj.:

"Jako clovek, zijici nekolik let v Norsku, nemohu nez jen souhlasne prikyvovat nad kazdym odstavcem tohoto clanku.
Chtel bych jeste podotknout, ze lidi otevrene kritizujici BV je tu opravdu malo a to presne z duvodu, ktery popisujete. Sam mam malou holcicku a vzhledem k tomu, jake zkusenosti ma rodina me manzelky s BV, vim ze provokovat tento ""urad"" je proste nemyslitelne, neb by to mohlo dospet k tomu, ze se dostanete do jejich hledacku a na jakekoliv malickosti dokazi vykonstruovat kauzu a odebrat vase dite.
A bohuzel cest jak nespravedlivym narcenim a praktikam tohoto typu neni mnoho a casto nepomaha ani soud."

"...i když jsem s BV žádné problémy neměl a podle selského rozumu mi nehrozí, tak vzhledem k tomu, jak dokáží vykonstruovat obvinění na základě takřka čehokoliv, tak riziko tam je vždy. Když na NRK vyšel článek před nedávnem o jednom takovém případu, tak tam byla jedna dost zrůdná věc - matce po (neoprávněném) odebrání dcery přitížilo, když BV v slzách říkala, že to dítě je pro ni vším. BV reagovala takhle: 1) zapsali, že matka je emočně nestabilní, 2) natvrdo jí řekli - a zapsali to - že dává na dítě příliš velkou tíhu zodpovědnosti, když říká, že je dítě pro ni vším. To jsem byl fakt v šoku. Jestli mohou přitížit i takové věci, tak je člověk opravdu jednou nohou v průšvihu neustále, ať dělá co dělá. A já se nechci bát, ale zároveň to tu mám rád, jinak ta země je fajn. Proto se o tom snažím psát, ale například do televize se mi bez skryté identity jít nechce, protože oni jsou opravdu hodně pomstychtiví. Blog si myslím, že mi ještě projde, ale televize by nemusela."