Jak si tady čtu diskusi, tak si vybavuji, jak jednou maminka někomu v mé přítomnosti vysvětlovala, že děti se chválit nemají, neb by jim to stouplo do hlavy. Já jsem jí na to okamžitě řekla, že já své děti chválím, protože děti pochvalu rodičů potřebují. A že nedostatek její pochvaly mi vždycky chyběl. Za čtrnáct dní umřela a nelituji toho, že jsem jí to řekla. Bylo to upozornění bez trpkosti.