Zrejme nejaka generacni porucha osobnosti. Moje matka nemlich to same. Akorat moje matka to rizeni zivotu jinych ani nedela tak laskyplne a sofistikovane. Tedy laskyplnych reci (rikame-li citove vyderacskym recem laskyplne) je vzdy plno, ale v zasade je to vzdy vydirani a manipulace jak vysita a protoze ji to uz nikdo z rodiny tolik nezere, tak se vzdy zhadame skrz to, jak jsem nevdecna. Bohuzel take jsem v jejim vlivu stale vic nez treba bratr, ktery se tim nenechal tak semlit. Je to spojene s tim, ze ale on s nasimi i mene komunikuje, mene se o ne stara. On tam sice prijede, ale vymysli si praci na cely den mimo dum a vecer si cte a nekomunikuje nebo se zasije. Ode me mama ocekava nejakou zenskou pospolitost, vic se mnou chce "sdilet" a vznika tim padem vice trecich ploch. Vice prostoru pro to, aby se projevilo jak "jsem nevdecna".