Ne, ne tak docela. Děti jsou naše budoucnost, ony tu budou po nás, až my tady nebudeme. Chápeme-li rodinu konzervativně (a já ji tak chápu) jako jednotku, která je sobě navzájem loajální a vytváří po generace děděné jmění i odkaz, pak zbavit někoho dětí je téměř identické se zbavením ho vlastního života. To, že to dnešní neomarxismem ovlivnění sociální pracovníci často nechápou je věc jiná. Možná to teď schytám, ale ačkoliv jsem dalek toho, abych soudil, diskriminoval či jinak omezoval lidi, kterým se rozpadla rodina a považuji to za jejich věc, nemyslím si, že model zvaný "patchwork family" nebo "mine dine våre barn" je lepší, než tradiční rodina, v níž jsou sezdaní rodiče a jejich děti, ať už biologické, nebo i adoptované, když na to přijde. Myslím si, že rodina je hodnota sama o sobě a děti mají právo na rodinné prostředí. Vlastní rodinné prostředí. Dokud je v něm bezpečno, nikdo by ho neměl rozbíjet.