Naprosto věřím, že takový případy existujou.

Ovšem je potřeba přihlížet i k tomu, že už v dětech kojeneckýho a batolecího věku se vytvářej různý vazby na osoby, potažmo prostředí, a není to vázaný na dobu, kdy dokáže aktivně mluvit, ani třeba na dobu, na kterou si uchovává konkrétní vzpomínky. Vědomý se zdá bližší a může se zdát i snadno přemazatelný - původní jazyk se zapomene, hezčí vzpomínky přemažou starší a ne tak hezký... Ano. Ovšem nezapomínat, že zůstává i to podvědomý, který není tak snadno na první pohled rozpoznatelný, ale může bejt hodně důležitý.

A v tom kontextu mi přijde nepochopitelný povolit styk jednou ročně, pod dohledem, bez možnosti projevit rozrušení, v jazyce, kterej nebyl původní mateřskej. A jako celek - je-li to pravda - to vymejvání mozků je, nikoli možná aktivní, ale pasivní, to však nic nemění na tom, že pokud to tak je, dětem se vyplachuje hlava navozováním situace, která jim dává najevo, že dřívě blízkej člověk je nepodstatnej, vzdálenej, chladnej. Styk jednou ročně může samozřejmě hypoteticky vycházet i z geografickejch a finančních možností, pokud by však matka nakrásně bydlela daleko a neměla peníze na cestování (zvláštní by ovšem bylo umístění dětí tak daleko, a dost podezřelý navíc jejich rozdělení), je proti smyslu práce s rodinou kontakt s matkou dál ztěžovat dodatečnýma podmínkama. Tudíž jako celek to působí opravdu jako záměr přemazat vědomí dětí.