Monty, asi si nerozumíme. Tady není řeč o zákonech, tady je řeč o nepsaných zvyklostech. Právně nevyžadovaných a navíc nikde nepopsaných. Člověk, který se rozmýšlí, zda se do Norska přestěhovat či nikoliv o nich nemá šanci vědět, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout, zda to ovlivní jeho rozhodnutí sem přijet nebo ne. Co hůř - všimne si jich zpravidla až po pár letech života tady. Když už tady člověk pár let žije, má často stabilní práci, kolikrát i hypotéku. Umíte si představit, že někdo s hypotékou na 2,5-3,5 mil. NOK (v závislosti na tom kde) se bude stěhovat kamkoliv mimo Norsko? Jistě, může prodat dům (se ztrátou, protože ceny nemovitostí už nerostou a poplatky za převod nemovitosti + meglera jsou přes 200 000 NOK) a odstěhovat se. Ale není to trochu extrémní řešení?