Já si myslím, že za ostentativním vyhlášením života bez dárků je drobet nervozita, že neumím dárek dát nebo dostat.

Já jsem vyrostla v době, kdy něco sehnat byla bojovka, jejíž výsledky se vyhlašovaly právě pod stromečkem. Teď, když všechno je k mání, dávám přednost pralinkám, knížkám, svíčkám, diářům..nicméně, někomu to z hlavy nevyženeš.

Takže jsem hovořila s maminkou, jak si dáme malé symbolické dárky, ona chápavě přikyvovala a pak pronesla."tak já ti koupím ty potahy na sedačku"