Asi tu uslyšíš rady, že když se ti to nelíbí, tak nemáš dávat tchyní hlídat apod., ale tak jednoduché to není.
Mám tento typ tchyně také. Než aby přiznala, že se něco stalo za dobu jejího hlídání, tak by zatloukla i nos mezi očima. Oni to berou asi jako svoji neschopnost a že dělají na úkor dítěte, to je nezajímá. Já tedy nechávám po tomto zjištění tchyni hlídat jen u nás a chvilku a naštěstí je dcera už větší, takže si s dcerou udělám nějaké pravidla. Ale jinak je tchyně to samé.
Když jí řeknu, že Adél sní to, co sní a do jídla se nenutí /má problémy s trávením/, tak se po odchodu tchyně dozvím, že ji tlačila do jídla. Pokud to tchyni ve vší slušnosti příště připomenu, tak se nafrní. Pokud mi dcera před ní chce něco říct, tak stačí pár slov a tchyně hned vystartuje -ty lhářko, to není pravda, aniž by ji nechala domluvit a když nechám dceru říct, co chtěla, tak to není nic proti babi, ale ona musí hned útočit obviněním.
Když tchyně chtěla vzít malou na chatu na 14 dní, tak mě polil studený pot a nedovolila jsem to i přes to, že to budu mít doživotně na talíři. Vím, že by zatloukla případné klíště, nemoci bagatelizuje apod. A pro mě to není něco, nad čím bych mohla mávnout rukou. V červenci ji hlídala, bez mého vědomí ji odvezla k sobě domů a když jsem se vrátila z práce, tak ji přivezla. Mě se dcera nezdála, tak jsem ji sáhla na čelo a byla jako kamínka. A tchyně, že to je ze sluníčka a že jí nic není. No jen měla skoro 39°C a druhý den vyskákaly neštovice. Ale to není možné... Pro své "já to umím nejlépe" ani pořádně nekoukla na dceru, vezla ji k sobě a zpátky cca 40 min busem. Takže to je tak, že tchyně pohlídá u nás v případě nouze.
Někdy mi přijde, že ona i tchán /i to je případ sám pro sebe/ dceru berou jako věc. Nebo jako dítě a ne jako člověka, který má své individuální a specifické potřeby. A přes to se já přenést neumím