Babičce jsem dávala většinou něco od jídla. Byla stejný případ, všechno měla, byla poměrně zajištěná, takže si mohla koupit, co chtěla, nic nepotřebovala a bohužel byla i typ, který z ničeho neměl moc radost, takže odpadaly věci "pro potěšení", protože by na to akorát "sedal prach", tak se všechno schovalo do šuplíku. Vždycky sice dostala něco, co jsem považovala za praktické a mohla by to využít, ale když umřela, tak jsem si přesně ty moje dárky vzala zcela neopotřebované zpět. Po kosmetice se osypala, mýdlo smrdělo jako hov*o, no byla to radost pro ni něco vymýšlet. Ale poukázka do Globusu ji nadchla...

Pro manželovu jednu babičku je radost nakupovat, ta před lety prohlásila, že nechce žádné věci, že chce RUM (lije si ho do čaje). Tak dostává rumy, prokládáme to nějakou kosmetikou a je vystaráno!

Druhá manželova babička je to samé v bleděmodrém, jako moje vlastní babička, té se člověk ničím nezavděčí. Většinou si dárky ani nevybalí a co dostane, pochybuji že použije, většinou to rovnou distribuuje "mladým!, my to ale nejsme . Takže kosmetika a flaška červeného, to si ráda dá, co už s tím bude dělat, to je její věc...