Přidat odpověď
To je různý - důvěryhodnost může mít člověk velkou, tou otázkou je asi věrohodnost jeho podání.
Zažil jsem lidi, co za život napsali hodně málo, nejvíc během 4 let povinný školní docházky, a měli v porovnání se mnou excelentně vycvičenou paměť a podávali obraz událostí desítky let starých fakt věrohodně, a prakticky nic přitom o tom nečetli, podávali to, co si pamatovali sami nebo co jim řekli jiní. Taky měli mnohem skromnější ambice než podat výklad druhý světový války - to ale pisatelé evangelií taky.
Zažil jsem, jak mi kdysi předložili knížku o vůdci povstání z Hercegoviny z doby kolem poloviny 19. století, vydanou v Novým Sadě (Vojvodina, severní Srbsko) tuším tak kolem roku 1875, a další lidi to hned okomentovali: "Tam polovina věcí není pravdivých. Podívej hned tady, tady píšou, že si vzal tu a tu, to není pravda, vzal si tu a tu ze sousední vesnice" - přidává se rozvětvená genealogie od tý poloviny 19. století s tím, který větve vymřely atd. - "dyť to je nějakých 150 let, to není nijak dávno."
Pak jsem čet zaznamenanej případ, kdy lidi ještě za života hlavní aktérky jistýho příběhu podávali ten příběh úplně jinak, než dotyčná aktérka, a dokonce ji přesvědčovali, že se udál tak, jak vyprávějí oni. Oni si ten příběh postupně přizpůsobili díky asociacím s jinýma (legendárníma, exemplárníma) příběhama. Je možný, že v Ježíšově případě se prolíná obojí - přesnost i asociace.
Já už se setkal s tím, jak lidi nechápou, jak bylo možný psát články na stroji - člověk si musel článek napřed srovnat v hlavě, případně načrtnout koncept ručně, pak sednout a psát: žádný přepisování, mazání, kopírování a vkládání. A přitom to šlo tak snadno, včetně dodržení stanovenýho rozsahu, aniž ti cosi počítalo znaky a slova.
Předchozí