Dodržujeme, aby neodcházel nikdo. Všechno dopředu připravíme na stůl, máme velký, vleze se nám tam všechno a ještě máme dost místa.

Ale stres neděláme, kdyby dítko potřebovalo neodkladně na záchod, tak to přežijeme. Teda v našem případě bychom snad vstali všichni a pak už šli ke stromečku, protože sedmiletá dcera tento zvyk těžce prožívá a myslím, že by se bála, že někdo opravdu umře. A holt by se konala druhá večeře až u pohádky. Což u nás většinou stejně je, děti jsou vždy tak natěšené, že toho stejně moc nesní.