U nás doma se za zábavou moc neodchází (jsme dost nekulturní). U první mě to nějak nenapadlo, všude jsem ji brala s sebou, tatínek věčně nebyl doma, hlídací babičky nebyly...Když přibyla dvojčata, měla jsem potřebu "utíkat" víc, ale praktická stránka byla opět závislá na přítomnosti další hlídací osoby. Takže tam, co si pamatuju, první delší odloučení nastalo kolem roku a půl dvojčat, kdy jsem na týden odjela do školy (pro mě dovolená, zábava) a toto mohla pak ještě 2x zopakovat. U nejmladší několik hodin přes den bylo možné tak od roka, ovšem zase šlo o to, že nebylo kam chodit, kromě nákupů, přes noc až skoro ve třech letech, protože byla závislá na kojení a ne a ne se ho vzdát, a protože nešlo o nic závažného, tak jsme to nelámali přes koleno. Po té, co jsme se zbavili kojení, zvládla bez problémů týden u babičky a od té doby jsem je mohla "opouštět" kdykoliv na libovolně dlouho, pokud se našel někdo ochotný je mít po tu dobu u sebe nebo je ohlídat u nás.