U starší dcery po šestinedělí, něaký sraz, odešla jsem na pár hodin.
U mladší dcery to bylo ještě během šetsindělí...porod jsem měla krásný, hojení bezchybné, kojení paráda, tak jsem na pár hodin vypadla, vrátila se na kojení a pak zase vypadla. Byla jsem ráda, že vidím i někoho jiného než pediatra, manžela nebo děti
Do práce jsem šla u jedné v 6 měsících, u druhé v 8 měsících.
Nějaká celonoční párty, u starčí kolem půl roku, to už jsem nekojila, tak nebyl problém. U druhé asi v roce, nekojila jsem...jen nevím, jestli to byla párty nebo celonoční učení v kamarádky ...ten rok mi nějak splývá.
Smutno mi moc nebylo, věděla jsem, že jsou obě v těch nejlepších rukou. U svého táty. Bylo o ně víc než dobře postaráno.
Každá to holt máme nastaveno jinak. Mám kolem sebe známé, které mě nechápou, dokonce vím o lidech, kteří mě za to dosuzovali a odsuzují. Jejich problém, moje zbytečná starost. Nemůžu přece za to, že jsem si našla zodpovědného a rozumného chlapa, který nemá problém pár hodin se starat o čerstvé miminko, ohřát mu odstříkané mléko nebo ho převléct z poblitého bodyčka, aniž by mi to pak vyčetl.